Tento článek je pokračováním předchozího dílu z 4.5.2021
Proto to zkusím jinak: budu normální (asertivní) dospělý. Který ví, co dělá a unese si následky. Připravuji se dlouho na ten rozhovor. Asertivní je jasně sdělit, že nemohu článek napsat. Není nutné v asertivitě zdůvodňovat proč, ale je to slušné. A proto třeba takhle?
- „Ano, rozumím tomu, že je to pro vás nepříjemné, ale tentokrát mi to doopravdy nevyjde.“
- „Chápu vaši nelibost, ale tentokrát to doopravdy nestihnu,“
- „Je mi jasné, že je to pro vás nepříjemná situace, mrzí mne to, ale opravdu to nejde.“
- „Vím, že jsem vám způsobila problémy, je mi to opravdu líto, ale tentokrát to prostě nejde. „
K asertivním dovednostem patří schopnost říci „ne“. Je možné opravdu stát na svém, v případě, že proto mám své vlastní a velmi důležité důvody, ale je potřeba to říci jasně, bez manipulace, bez afektu, prostě to opravdu tentokrát nejde. V tomto případě je však nutné uvědomit si všechny důsledky, které z toho vyplývají a jako dospělý člověk s nimi také počítat:
- Musím vědět, že doopravdy chci říci „ne“. Vím, že je to pro mě důležité, chráním sebe, své soukromí, své zdraví, čas pro sebe. Něco, co je velmi důležité.
- Říkám „ne“ úkolu, požadavku, nároku, ale ne člověku, ne osobě, která je s tím spjatá.
- Chápu, že pro druhého je to nepříjemné, že pro něj to znamená komplikace, umím vyjádřit pochopení pro jeho rozladu, zlobu, rozumím tomu, že má právo se zlobit…
- Trvám na svém „ne“ vlídně, s pochopením druhého.
- Nabídnu kompromis, pokud je to možné a posunutí termínu, zkrácení… „Můžete mi přidat ještě 2 dny?“ „Mohu ho napsat do pátku,“ „Určitě to téma zpracuji do příštího vydání…“
Chápu velmi dobře, že se to druhé straně nelíbí, ale já mám své vážené důvody, které mě nutí k tomu, abych to řešila takto. Zdá se vám to příliš? Nemluvíme o tom, že je někdo lajdák, kdo neplní své sliby, že se někdo takto vymlouvá stále, ale mluvíme o tom, že se někdy může stát, že to prostě nejde.
Asertivita není lék na nespolehlivost, na výmluvy a neplnění slibů. Asertivita neřeší time management, ani etiku, charakter, ale dává návod na způsob jednání, vyjasnění si stanovisek a nacházení řešení. Je o komunikaci. O zdravém dospělém jednání, které dává prostor nám i druhým.
Kolika lidem by se lépe žilo, a to nejen v rámci Covid období:
- kdyby uměli říci „ne“, aby se vyhnuli přetížení, únavě nebo i syndromu vyhoření a zároveň si zachovali odpovídající vztahy s kolegy, s rodinou.
- kdyby si uměli říci o potřebnou pomoc od partnera, kamaráda, požádat o laskavost i když riskují odmítnutí, druhý nemusí vyhovět …
Kolik rodinných vztahů by bylo upřímnějších:
- kdybychom dokázali jasně a s pochopením druhého otevřeně říci „NE“ a nespoléhali jsme na to, že to musí pochopit, vidět, že je to jasné.
- kdyby uměli přijmout pomoc, radu, podporu.
Kolik dětí by bylo ukázněnějších, kdybychom jim uměli jasně a pevně říci, že toto nejde a zkusili nabídnout kompromis.
Asertivitu nelze chápat jako cvičení „taktických manévrů“ na druhého člověka. Skutečný význam má jako součást zdravého, čistého, přímého jednání. Není tedy „cestou vítězství“ za každou cenu, ale měla by být významnou „cestou ke kooperaci v mezilidských vztazích.“ Každý člověk by měl mít asertivní dovednosti zahrnuty ve svém inventáři sociálních dovedností.
A jak to dopadlo se mnou a s mým článkem? Byla to kritika a kritika, a jak na ni? O tom příště.
Naďa Štullerová, za ACE Consulting, s.r.o.
0 komentářů