“Meaning is the New Money!” S podobnými nadpisy článků se můžeme setkat čím dál častěji. Éře, kdy byly peníze jediným motivačním faktorem, definitivně odzvonilo, a smysluplnost se v současnosti stává jedním ze základních parametrů pro volbu i změnu zaměstnání.

Z amerického výzkumu Achora, autora bestsellerů Big Potential, The Hapiness Advantage nebo Before Hapiness, vyplývá, že 9 z 10 zaměstnanců je ochotno vyměnit část svých životních výdělků za větší smysl v jejich práci, přičemž v průměru se byli ochotni vzdát až 23 % svých zisků! Jinými slovy, smysluplnosti práce si cení o trošičku více než vlastní střechy nad hlavou, neboť na bydlení vynaloží v průměru 21 % svých příjmů. 80 % zaměstnanců by pak raději mělo nadřízeného, který by jim v práci pomáhal najít smysl, zatímco pouze 20 % z oslovených by dalo přednost zvýšení platu. Nutno podotknout, že další výzkumy tento trend potvrzují.

Smyslnost v práci jako benefit pro všechny strany

Obraťme však nyní pozornost k zaměstnavatelům a organizacím. Jaké benefity jim přináší skutečnost, že jejich zaměstnanci spatřují ve své práci smysl? Autor Achor tvrdí, že takoví zaměstnanci tráví v práci v průměru o jednu hodinu týdně více a ročně si vezmou o 2 dny neplaceného volna méně. Takřka o 70 % se snižuje pravděpodobnost, že pracovníci v příštím půl roce změní svého zaměstnavatele a jejich pracovní úvazky jsou v průměru o 7,5 měsíce delší. Dále můžeme od zaměstnanců, kteří ve své práci vidí smysl, očekávat vyšší motivaci, již zmíněnou loajalitu, produktivitu a hrdost na společnost, jejíž jsou součástí.

Sečteno a podtrženo, americký pracovník spatřující ve svém počínání smysl generuje dle odhadů, jež byly vypočítány na základě poměru spokojenosti s prací a produktivity, dodatečných více než 9 000 dolarů ročně. Vezmeme-li v potaz, že v USA byl v roce 2019 reálný roční mediánový příjem přibližně 36 000 dolarů, jedná se de facto o 25 % průměrné mzdy, což není zanedbatelná suma.

Jak může pomoci zaměstnavatel svým zaměstnancům v nalezení smyslu v práci?

Smysluplnost v práci je tedy objektivně přínosná nejen pro zaměstnance, ale i pro jejich zaměstnavatele. Jak však lze, pokud vůbec, smysl v profesním životě nalézt? Na tuto otázku by nám mohl pomoci odpovědět V. E. Frankl, zakladatel logoterapie a existenciální analýzy, jenž se domníval, že základní lidskou motivací je touha po smyslu.

V první řadě si musíme uvědomit, že každý z nás je jedinečný, a proto neexistuje univerzální postup, jak pocitu smysluplnosti dosáhnout. Nezbývá vám tedy nic jiného, než se svých zaměstnanců či kolegů zeptat, co by jim osobně pomohlo, nebo naopak co jim překáží v tom, aby ve své práci spatřili smysl. Přesto však mají všichni lidé v otázce smyslu něco společného.

Myšlenky V. E. Frankla jako nástroj pro nalézání smyslu

Frankl zmiňuje, že smysl lze nalézat uskutečňováním 3 základních hodnot.

1. Tvůrčí: Podstatou je sebepřesahující čin. Typickým příkladem může být lékař zachraňující život či malíř dokončující svůj obraz. Co však kupříkladu uklízečka pracující v místní nemocnici? Zatímco vytírání podlahy může být na první pohled činností bezesmyslnou, situace se obrátí, pokud si uvědomíme, že se podílí na léčbě pacientů tím, že je dezinfikováním prostředí, kde pobývají, chrání před sekundární infekcí. Do jisté míry se jedná o přerámování celé situace, k němuž nám může pomoci např. firemní vize, kdy svým dílem člověk přispívá společnému výsledku.
   
   Nebojte se rovněž dát jednotlivcům přiměřené množství svobody a z ní plynoucí zodpovědnosti. Jednak jim umožníte pocítit, že jejich činnost má reálný dopad a jsou užiteční, jednak nepřijdete o potenciální nová kreativní řešení zadaného úkolu.

2. Zážitkové: Zde jde o prožívání, přičemž nejhodnotnějším prožitkem je láska. Neznamená to, že by se kolegové mezi sebou nutně museli milovat, nicméně bychom neměli zapomínat na vztahy a dynamiku uvnitř kolektivu. Vedle vztahů pod tuto kategorii spadají i zážitky běžného dne. Někdo ocení dobrou kávu, a tak mu jednoduše pomůžete ke spokojenosti tím, že zainvestujete do dobrých zrn a kávovaru. Pro jiného je nejdůležitější čas strávený
   s rodinou, a tak by mu pomohla flexibilní pracovní doba či práce z domova. Opět platí, abyste se individuálně doptávali, neboť spokojený zaměstnanec = produktivnější zaměstnanec.
3. Postojové: Váží se k utrpení a jsou především předmětem psychoterapie. Je pro ně příznačné, že smyslu lze skrze snášení utrpení dosáhnout pouze tehdy, je-li utrpení nevyhnutelné. Měli bychom proto věnovat zvláštní pozornost pracovníkům, u kterých je patrné, že si na svá bedra, ať už v dobré víře či pro obdiv druhých, berou více než mohou zvládnout. Nejen, že touto cestou nemohou pocítit smysl vlastní práce, protože si sami na sebe upletli pomyslný bič, a tak jejich utrpení není nevyhnutelné, ale do značné míry jsou ohroženi syndromem vyhoření.

Literatura

Achor, S., Reece, A., Kellerman, G. R., & Robichaux, A. (2018). 9 out of 10 people are willing to earn less money to do more-meaningful work. Harvard Business Review, 96(6), 82-89.

Frankl, V. E. (2021). Léčba smyslem: základy a aplikace logoterapie. Portál.

Frankl, V. E. (2015). Lékařská péče o duši. Cesta.

Hu, J., & Hirsh, J. B. (2017). Accepting lower salaries for meaningful work. Frontiers in psychology, 8, 1649.

Penna. (2007). Meaning at Work Research Report. https://drstephenjcostello.com/wp-content/uploads/2018/06/Penna-Meaning-at-Work-Report.pdf